Když jsme Andreu oslovily s návrhem na rozhovor o jejím bydlení, trochu zaváhala, jestli ho ukazovat, když jsou ve stálém stavu rekonstrukce… Ale obratem došla ke stejnému závěru jako my:
„Vlastně si říkám, proč neukázat i tu odvrácenou stranu interiéru. IG je tak plný toho hezkého, až z toho má člověk občas deprese, když všechno není, jak by chtěl. Tak by to třeba i někoho potěšilo, že není sám v boji s časem, financemi a třeba i věcmi, které nejdou změnit.“
Současná podoba domu, v jaké ho již Andrea s Michalem získali. Dům v celé své původní kráse.Nezvyklá pumpa před vchodem do domu.
Asi sto let starý domek v menší vísce za Prahou, kde výtvarnice @andreatachezyillustration se svým mužem Michalem, pejsky Čertem a Lojzou a dvěma andulkami žije, je totiž plný krásy už nyní. Získali ho od Michalových rodičů, kteří sem nadále, i ve svých devadesáti letech, dojíždějí na zahrádku. Druhou možnost, tedy odejít do rodinné chalupy na Vysočinu, nakonec z praktických důvodů zavrhli. Známá ilustrátorka dětských knížek ale v místě svého dětství přebývala alespoň po dobu první fáze rekonstrukce. Mnoho jejích věcí tam čeká na finální stěhování ještě dnes, po čtyřech letech.
„Když jsem byla na chalupě a Michal tady, tak mi do telefonu říkal: „Tady to má takovýho příjemnýho ducha!“ Ale dokud jsme nezlikvidovali ty věci, co mi vadili, tak jsem to necítila.“
Prosvětlená veranda, která slouží jako jídelna, musela projít řadou úprav, aby se tu Andrea cítila příjemně. Hnědá Lojza s černým Čertem mají v tomhle domě své nezpochybnitelné místo. Výhled do sousední zahrady, kam chodí na návštěvu srnka. My jsme na ni zrovna měly při našem rozhovoru štěstí.PŘED: Součástí lavic byl i úložný prostor, který ale zabíral spoustu místa a místnost zahltil.PŘED: Dříve tu stály lavice, v nichž si prý připadala jako v kupé!
Některé stavební úpravy z předchozích let už zvrátit nemohli, jako například plastová okna, která tchán pozvedl alespoň masivními dřevěnými parapety. Časem ještě dostanou záclony z průsvitné bavlny na bambusových tyčkách, aby se na nemilovaná okna nemuseli dívat.
„Když jsem v interiéru, kde mi oko někam padne a nelahodí mu to, tak trpím.“
Chodbu, schodiště a Michalovu pracovnu čeká ještě výmalba, ale to už je jen taková kosmetika. Oblé rohy, fabiony, niky, dřevěné schodiště a vysoké stropy odkazují na dobu výstavby.
To, že pod plovoucí podlahou v prvním patře objevili původní dřevěnou podlahu, je oba naopak potěšilo. Stejně jako, že zůstaly zachovány původní prvorepublikové dveře. Rekonstrukcí zatím prošla kuchyně i koupelna, která vznikla propojením s původně oddělenou toaletou. Prvními obyvatelnými místnostmi se staly ložnice a Andreina pracovna.
Ložnice je malinká atypická a kouzelná. Se spoustou nepravidelných zkosení a výklenků.Tlusté zdi, zaoblené hrany a pitoreskní průhledy ven dávají tušit historii.Michal s Andreou velkou část rekonstrukce zvládají svépomocí. Jemná pastelová barevnost oškrábaných omítek připomíná Andrejčiny ilustrace.
„Jak jsme tady pořád byli takový nezabydlený, tak mě to strašně vyčerpávalo, ani pracovat mi nešlo, protože jsem se tu necítila. Nejsem ten typ, co by mohl pracovat kdekoli. Až teď začínám mít pocit, že jsem doma.“
„Já jsem nadšená, že se mi „pod ajvara“ vejde uhlák na časopisy. Ten se mnou už taky cestoval. Měla jsem ho ve svém starém ateliéru, protože tam byly kamna na dřevo.“
K tomu, aby to tu začala skutečně vnímat jako domov, potřebovala knihovnu. Dlouho nemohla sehnat takovou, co by byla dostatečně hluboká pro její velkoformátové knihy a monografie. Vyřešili to dle svých slov nejschůdnějším a nejlevnějším způsobem, tedy variabilním systémem Ivar z Ikea. Andrea se směje, že mu Michal, který přes 30 let žil v USA, říká pěkně po anglicku.
Ani kuchyň nemá čistě jen utilitární funkci.Parapet kuchyňského okna je ze stejné mozaiky jako je na zdi za linkou. A ani zde nechybí estetické detaily.Lékárenská skříňka nad toaletou dělá z jinak celkem minimalistické koupelny osobité místo. Zdi i poličky zdobí poklady s příběhem.Jednu starou hru našli přímo v domě, další ulovila Andrea u kontejneru.Vtipné roztomilé detaily, kam se podíváš. Ani parapet v koupelně nemusí být nudný.Různí bůžkové jsou zase Michalova záliba.
Knihovna, a potažmo celý dům, jsou takovou výstavou celoživotní sbírky vzpomínek a umění. Ke každičkému předmětu se váže nějaký příběh. Mají tu své místo předměty pocházející od kontejneru – jako třeba dřevěná skříňka na šití, stará desková hra, která zdobí zeď v prvním patře nebo lékárnička v koupelně. Jiné jsou pozůstalostí po tatínkovi, „bábě pangrácké“ nebo manželových předcích, některé prostě přišly společně s domem. Například veliký obraz nad pohovkou:
„Já bych si ho nikdy nepořídila, ale vždycky když se na něj dívám, tak se mi vlastně líbí barevně. Ale chci ho vyndat z rámu a nechat holej.“
Obrazy a umění jsou v tomhle domě prostě jako doma.Obraz v bílém rámu je Andrejčina práce.Komoda i obrázek jsou po Andreiným tatínkovi. V šuplíku komody je ještě dnes cenovka 25.000 Kčs.
Obývací pokoj ještě čeká na své velké finále. Až se tu udělá elektřina, zapojí nový lustr, zabuduje krbová vložka, zbrousí prkenná podlaha a tlusté zaoblené zdi dostanou čerstvý bílý kabátek. Možná tím přijdou o Andrejčinu roztomilou kresbu medvídka s očičkama ze starých hmoždinek. Milých a oku lahodících detailů tu je nepočítaně už nyní. Člověk v tomhle domku nějak proplouvá prostorem a časem, ani neví jak. Prostě se kochá a je.
Krásná prkenná podlaha je další ozdobou obývacího pokoje.Kouzlení se starými hmoždinkami.
Když vyjdeš po dřevěných schodech nahoru, zavrže jen jeden jediný, asi pátý shora. Nad schodištěm je schovaný Michalův pracovní koutek, kde si může vytvořit úplnou tmu pro svou práci. Živí ho totiž fotografická postprodukce.
Do ložnice se toho kromě dvoulůžka po kamarádech a velké ikeácké skříně, která sem padla na centimetr přesně, vejde už jen maličko věcí. Vysoká šuplíková komoda a polička s pokojovkami a několika porcelánovými ledními medvědy (Po celém domě bychom jich prý napočítali jedenáct. Zatím.). A pak vyřezávaný stolek na třech nožkách, na nějž si manželé občas postaví televizi. Pokud tedy před spaním zrovna neposlouchají Cimrmany.
„My jsme ho vytáhli ze skleníku. Mně se nejdřív moc nelíbil, protože mi připadal takovej orientální a já orientální věci nemusím. Ale ono je to asi spíš lidový umění ze Slovenska. Akorát jsem ho musela trochu zbrousit, byl hodně tmavý.“
Místo nočního stolku slouží miniaturní štokrle. Tak na položení jedné knížky a hrnečku.
Fantastický svět sám o sobě představuje Andrejčin ateliér v prvním patře. Světlá místnost se třemi okny je zároveň královstvím obou andulek – stařičkého Kulíka a mlaďocha Meinla, který se ale nikdy nenechal úplně ochočit. Knížky tady v knihovně musí chránit sklo, aby je zvídaví ptáčci tolik neničili a stoly v mezičase zakrývá přehozené plátno.
KulíkMeinl
„Oni mi berou pastelky a házej je na zem, jsou pak všechny polámaný. Takže já tady všechno zakrývám jak v nějakém sídle, kde zrovna není panstvo.„
Pracovna je malebnou směskou moderních šuplíkových komod se starými a starožitnými kousky nábytku, hraček, miniatur, přírodnin a dekorací. Vše spolu harmonicky komunikuje a doplňuje se.
Andrea, coby citlivá duše milující a zachraňující příběhy živých bytostí i věcí, tvoří se svým mužem domov s přesně takovou zasněnou atmosférou, jakou mají i její kresby. V jemné barevnosti, s respektem k životu a láskou k detailu.
